Znáte experiment opice-žebřík-banán? Že ne?

To máte tak. Dáte do klece opice. Řekněme tak pět kousků. Dáte k nim žebřík. Nahoru na žebřík dáte banány. Opice mají rády banány. Tedy začnou lézt nahoru po žebříku pro banány. V tuto chvíli na ně pustíte z hadice studenou vodu. Opice nemají rády studenou vodu, a proto slezou ze žebříku. Protože ale – jak všichni víme – opice mají banány opravdu velmi rády, tak to za chvíli rozverné opičky zkusí znovu. A znovu se na ně snese sprcha velmi studené vody.

Po nějaké době se dostanete do stavu, kdy mají opičky zafixováno, že na žebřík se neleze, protože by přišla studená sprcha. OK. První část experimentu je za námi. Můžeme vypnout studenou vodu, protože už ji nikdy nebudeme potřebovat.

V druhé části experimentu vytáhnete jednu opičku z klece a dáte tam jinou. Tato nová opička nemá zkušenost s tím, že když zkusí vylézt pro banán, tak dostane studenou spršku. Proto – logicky – když vidí banány, tak se vrhne k žebříku a zkusí si pro banány vylézt. Ovšem pozor. Zbývající opice, které mají zkušenost s tím, že když některá z nich leze pro banán, tak jsou schlazeny studenou vodou, se po nové opičce vrhnou a stáhnou ji ze žebříku. Dělají to tak dlouho, dokud je nová opice ochotna zkoušet lézt na žebřík.

Po nějaké době se nová opice naučí, že se na žebřík neleze. Když vyměníte starou opičku (která má zkušenosti se studenou sprchou) za novou, tak nová opička chce lézt pro banány. Předcházející nová opice – ačkoliv sama nemá zkušenost se studenou sprchou – radostně pomáhá tuto novou opičku sundat ze žebříku, protože už byla ostatními naučena, že na žebřík se neleze.

Experiment dále pokračuje a vždy, když se nová opička naučí nelézt na žebřík, tak vyměníte starou opičku za novou.

Výsledek? Po výměně všech pěti původních opiček, které mají zkušenost se studenou sprchou (a proto nelezly na žebřík) máte v kleci pět zcela nových opiček, které nikdy studenou sprchu nezažily. Tyto opice na žebřík nepolezou, protože byly naučeny, že na žebřík se neleze. Sice netuší proč, ale vždy, když do klece dáte novou opici, která by na žebřík vylezla, tak ji ostatní stáhnou dolů. Dělají to tak dlouho, až se nová opička naučí, že na žebřík se neleze, aniž by věděla proč.

Protože na žebřík nezkouší lézt, tak nezjistí, že jste vodu vypnuli. Tedy vnější podmínky se změnily, a kdyby – nutno zopakovat kdyby – zkusily naše opičky vylézt na žebřík, tak by se dostaly k banánům, protože – jak jsme napsali – voda je vypnutá.

Jaké je poučení z experimentu?

Pro vyhodnocení experimentu a jeho převedení do praxe je potřeba mít znalosti o primárních pudech lidí (chcete-li základních motivacích). Zatímco před dvěma až třemi tisíci lety byla tato forma učení a opakování definovaných vzorců vynikajícím prostředkem k přežití – „když nebudeš dělat to a to, tak přežiješ, nesežere tě tygr, neutopíš se v řece, …“ – tak dnes je tato strategeie spíše strategií NEpřežití. Pokud podlehneme primárním motivacím podmíněného přežití, které jsou „naprogramovány“ v našem mozku, budeme bez zpětného ověřování přebírat informace, jejichž platnost již dávno vypršela.

Jak se to projeví v praxi?

Velmi často slyšíme, že délka výroby formy v ČR a SR je dlouhá a drahá. A také často slýcháme, že formy z nerezové oceli se nedají pořádně obrábět. Anebo také slýcháme … dosaďte si sami, dle svých zkušeností. Při srovnání postupů našich nástrojáren (a vstřikoven) se zahraničními je možné vysledovat trendy, které nejsou vždy zcela lichotivé pro naše firmy.

Jednoduše řečeno – standardní vzdělávání a předávání informací ve výrobních podnicích není založeno na systematizovaném vzdělávání a sledování nejnovějších trendů, ale předávání zkušeností probíhá stylem „Franta řekl Pepovi, že něco nejde …“. Pepa to předal Pavlovi. A no Pavel se toho drží. Prostě tak to je. Protože to tak vždycky bylo. Sice už nikdo neví proč, ale prostě a jednoduše to nejde. Kde je problém?

Tohle nejde. (Myšleno – před čtyřiceti lety to nešlo). Tohle už jsme zkoušeli. No jo, ale před třiceti lety byly jiné podmínky soustavy stroj-nástroj-výstřik a zatímco tehdy to (ať je to cokoliv) opravdu nešlo, tak dnes je to běžně používaná efektivní metoda. Jejda.

Pro ověření nových (externích) podmínek je nutné vyjít z předpokladu, že pokrok nezastavíš a podmínky se mění (třeba byla vypnutá voda, že 🙂 ) . Takže by stálo za to vyzkoušet, jestli (a jak) lze obrábět efektivněji. Zapomeňme na staré zkušenosti. Prostě to zkusíme a uvidíme.

Proto jsme ve spolupráci s firmou Uddeholm, Západočeskou univerzitou Plzeň a firmou Solidvision provedli kontrolu změny vnějších podmínek a finančně jsme vyčíslili dopad na potenciální zkrácení a zlevnění výroby.

Soubor přednášek zazněl na konferenci PLASTY a FORMY, což je moderní vzdělávací platforma z dílny firmy JAN SVOBODA. Více videí najdete zdarma na vzdělávacím portálu firmy JAN SVOBODA na youtube.

První přednáška pojednává obecně o nerezových materiálech na formy. Popisuje změny těchto materiálů, výhody nerezových ocelí a jejich použití ve formách. Přednáší Jan Žák.

Druhá přednáška se zaměřuje na potenciál rychlosti obrábění nerezových ocelí. Dozvíte se, jaké testy se prováděly, co se měřilo a samozřejmě jaké je výsledné zhodnocení, kam se lze bez problémů dostat s řeznými rychlostmi. Chcete navýšit řezné rychlosti o 200% nebo 300%? Dnešní podmínky to opravdu umožňují. Přednáší Jaroslava Fulemová.

Třetí přednáška vychází z předchozích dvou přednášek a ukazuje, že tyto řezné podmínky jsou v reálu dosažitelné. Přednáší Ivan Cimr z firmy Solidvision.

Pokud jste dočetli až sem – gratulujeme. Zjistili jste totiž, stejně jako my, že k našemu velkému překvapení lze vyrábět podstatně rychleji.

Co by pro vás znamenalo, kdybyste dokázali zrychlit výrobu forem a snížit náklady na obrábění o 50%? Odpověď necháme na Vás.

Pokud chcete získat náskok a slyšet přednášky o TOP technologiích, které vám pomohou být produktivnější (a ziskovější), přihlaste se na nový ročník konference FORMY a PLASTY 2022 ve dnech 18.-19. května. Přihlášky posílejte na info@jansvoboda.cz

Počet míst je omezen.